[Přeskočit k obsahu]

 

JANA LUŇÁKOVÁ "FOTOGRAFIE"

Jana Luňáková

Jana Luňáková

Srnec

Jana Luňáková

Jana Luňáková

Články o Cipovi

Cipovo první setkání s jezevcem

Tak jsme se s Cipem také dostali k postřelenému jezevci. V domění, že zůstal v ohni jsme Cipa vypustili, aby ho v houští našel. Bohužel jsme netušili, že byl jen pobitý a kousek od nástřelu je jeho nora. Po chvilce stopování jsme uslyšeli dunivý štěkot! Je to jasné, oba jsou v noře. Vsuk byl snad o polovinu menší, než sám Cip. Když jsem viděla, jak se dovnitř stěží protáhl, bylo mi vskutku zle. Po chvilce Cip začal vcelku dost nepříjemně naříkat, najednou bylo ticho... V tu chvíli by se v nás krve nikdo nedořezal. Srdce se mi snad i na chvíli zastavilo. Naštěstní se po chvíli zase ohlásil a snažil se jezevce dostat. Bohužel je ještě mladý a nemá zkušenosti... Ve skále bychom mu nijak nepomohli. Takže jsme se ho pokusili odvolat, což se povedlo. Vsuk jsem zahrnula sněhem a Cipa jsme odvedli. Dostal pěknou čočku, ale žádné zábrany neměl. Kdybychom ho neuvázali, byl by tam znovu zpátky... Ráno jsme se šli podívat na noru, vsuk byl vyhrnutý, takže jezevec odešel. Kdo ví, třeba i přesto někde zranění podlehl. Cip za těch pár chvilek utržel dost šrámů... prokousnutá morda, rána na předním běhu, pokousaná hlava...po koupání jsme nakonec ještě objevili nemalé rány na boku předního běhu a dlouhý šrám až pod hrudníkem...to je pro mne záhaha, jak se až tam jezevec mohl dostat. Na Cipovi byla zranění znát druhý den... potom už na sobě nedal nic znát. Je to tvrdý bojovník!

foto1.jpg foto2.jpg foto3.jpg foto4.jpg foto5.jpg

Dosled a zastavení daněly 14. 9. 2012

Mezi další krásnou práci našeho Cipa patří dosled a zastavení daněly. Cip byl s tátou na posedu. Asi půl hodiny pozorovali danělu, která  se pásla na poli - čekali na to, zda s ní není daňče. Když ani po této době daňče nevylezlo, rozhodli se, že kus sloví. Rána by mířená níže, avšak na srdce. I přes tento dobrý zásah daněla odběhla na okraj lesa. Po 20 minutovém čekání slezli z posedu a Cip byl na barvářském řemenu nasazen na stopu. Ihned dal nos k zemi a přesně vedl svého vůdce k lesu, kde z kopřiv zvedli danělu. Táta ho tedy vypustil z řemenu, již byl šero. Cip hlásil a následoval danělu dobrých 300 metrů po hluboké rokli. Poté daněla zůstala zapíchnutá mezi malými smrčky, kde ji Cip doběhl, zadržel a daněla zhasla. Celou dobu Cip hlásil a u zhaslého kusu se opětovně ozýval. Než k němu táta došel, ztichl. Jakmile na něho opět zavolal a povzbudil ho, opět začal u kusu hlásit. Tento zážitek nám zůstane také v našich vzpomínkách.

Cipovo druhé prasátko

Následující den vyrazil otec s Odetou a Cipem na kazatelnu. Netrvalo dlouho a ještě za krásného světla vyšla na kraj lesa 3 selata. Na takovou příležitost se nečeká. První sele zůstalo v ohni, druhé zatáhlo do houštiny. Na pomoc byli samozřejmě povoláni naši patíci. Odeta s Cipem byli volně nasazeni na nástřel. Asi po 10 minutách začala Odeta hlásit u kusu a v zápětí se přidal i Cip. Divočák měl přestřelený přední běh. Po půl hodinovém doléhání a vytlačování divočáka z houštiny konečně oba psi přeběhli do stran a sele podařilo dostřelit. Tato chvíle přišla již prakticky za tmy, protože psi sele neustále tlačili pomalu dopředu po stráni. Byla radost dívat se na skvělou spolupráci mámy a syna. Tento den a tyto zážitky budou patřit do těch, na které se nikdy nezapomíná. Jen je škoda, že ty nejlepší člověk často nikdy nemá šanci natočit, aby se o ně podělil s někým dalším a ukázal, jak jsou patíci skvělí.

Jak říká táta: Patíky bych nechal za nic na světě, pro myslivost jsou vážně perfektní!"

foto1.jpg foto2.jpg foto3.jpg

Cipovo první prasátko

Cipovi je téměř deset měsíců a dnes 26. 8. 2012 nám ukázal první moc pěknou práci na dosledu. Večer seděl s tátou na čekané a v čase, kdy už se z posedu pomalu balili uslyšeli fouknout bachyni. Světelnost už nebyla nejlepší, ale táta už to má za ty léta zkrátka v ruce. Divočáci cítili zradu a ihned začali rychle přebíhat pole. Přesná muška, dobré oko...padla rána, bachyňka zakvičela a ihned seběhla přes louku k houšťáku. Táta vzal Cipa na nástřel. Nejdříve trošku zmateně pobíhal po stopách divočáků, ale po chvíli se srovnal a šel skvěle po stopě. Netrvalo dlouho a ozvalo se nádherné a hlasité hlášení. Do této doby se Cip nijak výrazně neprojevoval. Stopa byla dlouhá asi 60 metrů, což je pro mladého psa jako zkouška dostačující. Divočáka jsme mu pak nechali i doma a jak je na videu vidět, bude to skvělý a hlavně vytrvalý hlásič i u zhaslých kusů. Doufám, že to tak půjde dál a Cip nám ukáže to nejlepší po Oryxovi a Odetě. Děkujeme za tak skvělého pejska!

foto1.jpg foto2.jpg foto3.jpg

Cip v 8. měsíci života

Přidávám pár fotek Cipa. Je vidět, že se mu jeho srst stále mění, ale po tatínkovi zkrátka zůstane. Nyní je z velké části vytrimovaný, takže nemá takový rozcuch, jako na fotkách. Je to miláček, bude to celý tatínek. Je to neskutečný kliďas, ale když mu dojde trpělivost, zkrátka skočí a nenechá se dlouho prudit. Musí se hlídat hlavně na výstavách. Půl hodiny leží na jednom místě jako chcípáček, ale když přijde cizí a hlavně velký pes blíž, než na jeden metr, z ničeho nic po něm skočí a ukazuje mu svůj chrup. Tuhle vlastnost má 100% po mamince. Ta se v těchto situacích chová úplně stejně. Vždy mě hrozně baví lidi, kteří přijdou se svými rozmazlenci do nebezpečné blízkosti našich psů a povídají: "on nekouše, jenom se pozdraví, zkamarádí"... a když Cipísek nebo Odeta vystartují, tak koukají jako puci :-) takové lidi miluji nejvíc!

foto1.jpg foto2.jpg foto3.jpg

Když se Cip nudí a ty kytky prostě smrdí

Takto u nás vypadá fáze zvaná léto. Máma v plném nasazení pěstuje kytičky. Bohužel zatím ještě nedokázala s Cipem sjednotit názor na výsadbu. Proces má 3 fáze. První zahrnuje výsadbu - práce mámy. Druhá fáze je úprava výsadby - práce Cipa a třetí fáze je konečná. Je to konečná verze Cipa. Kytičky prostě smrdí a zkrátka se mu nelíbí.

foto1.jpg foto2.jpg foto3.jpg

Jak vypadá Cip v 6 měsících

Přidávám pár fotek Cipa. Další komentář asi není nutný.

foto3.jpg foto2.jpg

Šarvátky v pampeliškách, čumenda na svodu

Cipovi bude za pár dní půl roku. Krásně narostl v téměř dospělého psa. Stále drží tatínkovi rysy. Když má dobrou náladu, nikdy nevynechá s Axou létaní a kotouly v pampeliškové zahradě (za zády mých rodičů :-) ). Aby také poznal jiné psy, vzali jsme ho 29. 4. 2012 na čumendu na jarní svod psů. Tetku Axu náramně bránil, nosil se jako černý kladrubák a na velké psy v blízkosti Axy ihned vrčel. Dával zkrátka najevo, že patří k jeho smečce. Velice nás překvapil svou jinak úžasně klidnou povahou. Jiných psů ani velkého rozruchu se nebál, nic ho nerozházelo. Vypadal jako profík.

foto2.jpg foto4.jpg foto5.jpg foto7.jpg foto6.jpg foto8.jpg


Cip má v 5. měsíci lepší kondici, než Odeta

Cipovi je již pět měsíců a ukazuje nám nejen skvělé vlohy, ale také neskutečnou vytrvalost. Byli jsme se projít po poli, kde jsme potkali početné stádo daňčí zvěře. Když ho psi uviděli, ihned se za ním rozběhli. Cip byl tak dlouhou dobu v kontaktu se spárkatou zvěří poprvé a ukázal nám, co vydrží. Jeho vytrvalost byla neuvěřitelná. Zvěř s Odetou několikrát otočili na poli a v lese, naběhali pár kilometrů během pár minut. Po té době byla Odeta již "unavená" (spíše proběhnutá a přehřátá), takže uzanala za vhodné vrátit se k páníčkovi. Cip toto prohánění zopakoval ještě dvakrát, a až poté se teprve vrátil. Mysleli jsme, že padne za vlast, ale milý Cip přišel, sedl si a čekal, co bude dál. A že by byl zadýchaný? To se skutečně říct nedalo. Naši patíci se celý den doma prohánějí po dvoře, neustále něco ničí, koušou nebo se o něco se tahají. Jejich kondice je neuvěřitelná a zatím jsem takovou vytrvalost ještě u žádného plemene neviděla.

foto1.jpg

Oryx a Cip - táta a syn

Přidávám dvě fotečky Oryxe a Cipa. Podívejte se na tu nádheru a tu podobu.

foto1.jpg foto2.jpg

Dorostenec Cip

Cip se ve třech měsících života ukazuje jako velice nadějný pejsek. Je rozumný, má veliký zájem o stopy a také začíná odbíhat za mámou Odetou a tetou Axou. Někdy jde i tak daleko, že po pár minutách netrpělivě čekáme jeho návrat, ale problém vrátit se po stopě zpět zatím vůbec nemá. Nechci se chlubit, ale viděla jsem ostatní bratry a sestřičky a musím říci, že jsme si skutečně vybrali nejkrásnějšího pejska :-) ..samozřejmě jsou nádherní všichni - také mají být po kom... Cip je kopie jeho tatínka Oryxe. Jako jediný je celý krásně hrubý, ostatní štěňata jsou jen z části nebo jsou spíše po Odetě úplně hladká. Jejich majitelé si je nemohou vynachválit a jsou s nimi velice spokojení. Štěňata jsou vytrvalá, nejsou v sychravém počasí nijak zchoulostivělá a jsou neskutečně chytrá a čistotná. Níže přidávám pár akčních fotek Cipa a jeho smečky.

foto5.jpg foto6.jpg foto3.jpg foto2.jpg foto4.jpg foto1.jpg

Patterdale teriér

Krytí patíci

Border teriér

Krytí bordíci

Vzpomínky na pracanty

Daňčí zvěř

Mufloní zvěř

Srnčí zvěř

Černá zvěř

Škodná

Ostatní

Náhody

Naše další aktivity

 

 

Poslední články

Nalezení jezevce ve školce

 

Kontakt  –  Videa a DVD  –  Fotogalerie  –  O mně  –  Úvod  –  Záběry z přírody  –  Moji psi  –  Mapa webu   Webdesign: skit.cz

© 2011–2018 Jana Luňáková